Zákon o lesích 

Miroslav Chvála

Zákon č. 289/1996 Sb., o lesích, je základní právní normou určující hlavní zásady a pravidla pro obhospodařování lesů a pravidla pro využívání lesa společností. Dodržování těchto pravidel by mělo zaručit ochranu lesa a jeho prostředí tak, aby z jeho užitků hmotných i nehmotných mohla lidská společnost čerpat rovnoměrně a trvale z generace na generaci. Souhrnně a zdařile je tato myšlenka deklarována v §1 lesního zákona: „Účelem zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.“

K lesům na zemském povrchu a zejména v krajině silně lidmi využívané, jako je ta naše, je nezbytné přistupovat jako k fenoménu, který spoluvytváří předpoklady pro život lidské společnosti a zejména pro kvalitu tohoto života.

Pokud je hlavní náplní tohoto dvoudenního jednání Současnost a budoucnost lesní krajiny Jizerských hor, nelze se ve vymezeném čase zabývat lesním zákonem v celé jeho šíři. Zmíním se proto pouze o některých částech, které mají úzký vztah k danému tématu.

Z hlediska způsobů obhospodařování lesů lze konstatovat, že v porovnání se zákonnou úpravou minulou došlo stávajícím lesním zákonem k významnému posunu k jemnějším způsobům hospodaření, které jsou bližší přírodním procesům.

Základní ustanovení v tomto směru jsou v §31 – Obnova a výchova porostů. Podstatná změna nastala v postupech obnovy. Předchozí právní úprava připouštěla velikost holé seče 3 ha, při obnově porostů zdravotně postižených, na písčitých půdách borových oblastí a v lesních porostech dubových, vrbových, topolových a při převodech a přeměnách porostů do velikosti 5 ha. Při těchto výměrách nebyla zákonem závazně omezena šíře sečí.

Stávající zákon v §31 odst.2 stanoví, že velikost holé seče nesmí překročit 1 ha, a současně šíře seče na exponovaných hospodářských souborech nesmí překročit průměrnou výšku těženého porostu. Na ostatních HS nesmí šíře seče překročit dvojnásobek výšky porostu. Výjimku z těchto ustanovení lze povolit pouze v odůvodněných, v zákonu přesně vymezených případech, a to pouze do velikosti holé seče 2 ha. Důraz na dodržení maximální velikosti holých sečí je zvýrazněn i ustanovením odst.5 cit.§, který zakazuje bez ohledu na vlastnickou hranici přiřazovat další holou seč k mladým porostům na celé ploše nezajištěným, pokud by celková výměra nezajištěných porostů a přiřazené holiny měla překročit zákonem stanovenou velikost holé seče. K porostům na celé ploše nezajištěným se nesmí přiřazovat další holá seč do menší vzdálenosti, než je průměrná výška obnovovaného porostu. Je zřejmé, že tato ustanovení byla motivována snahou o udržení příznivějšího porostního prostředí a vytvoření lepších podmínek pro obnovu holin.

Za další pozitivní posun v zákonné úpravě je možné považovat změnu přístupu k zastoupení dřevin. Celá desetiletí se v lesnictví hovořilo o tom, že výrazná převaha jehličnanů, zejména smrku a borovice, je v našich lesích dlouhodobě neudržitelná. Změněná dřevinná skladba způsobila podstatné snížení stability lesa a neúměrně vysoký podíl nahodilých těžeb. Přestože postupy obnovy byly v mnoha oblastech řízeny spíše nahodilými těžbami než promyšlenými postupy lesních hospodářů, byla většina holin po celé generace opět zalesňována smrkem a borovicí.

Změnu v tomto ohledu přinesl až současný lesní zákon. V §24 odst.2 bylo stanoveno závazné ustanovení lesního hospodářského plánu – minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu. Konkrétní stanovení procentního (%) podílu melioračních a zpevňujících dřevin pro jednotlivé hospodářské soubory bylo určeno vyhláškou č. 83/1996, o zpracování OPRL a o vymezení hospodářských souborů.

Toto ustanovení považuji za určitý obrat, který by se měl, byť v perspektivě mnoha desetiletí, ve stavu lesů pozitivně odrazit. Je dobře, že zákon pouze nestanovil povinnost dodržovat uvedený minimální podíl při obnově, ale současně stanovil, že vlastník lesa má právo na úhradu zvýšených nákladů na jejich výsadbu ze státních prostředků. Až čas ukáže, jak se projeví skutečnost, že tato povinnost je dána pouze vlastníkům lesa s výměrou větší než 50 ha.

Dalším ustanovením, které může mít na stav lesa pozitivní vliv, je minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku. Problematické je, že toto ustanovení je závazné pouze pro lesy státní a lesy ve vlastnictví obcí.

Poslední ustanovení z oblasti vlastního hospodaření v lesích, o kterém se chci zmínit, je v §31 odst.1 deklarovaný zájem na využívání přirozené obnovy, s výjimkou geneticky nevhodných porostů.

V samotném lesnickém hospodaření na velkých majetcích, zejména u státních lesů, lesní zákon vytvořil předpoklady pro postupné zlepšování stavu lesů a zvyšování jejich stability. U malých soukromých lesů si totéž nedovolím tvrdit, ale to není problém přímo se týkající Jizerských hor.

V další části se budu věnovat ochraně lesů před vnějšími tlaky lidské společnosti.

Vzhledem k tomu, že les je v §2 písm.a) lesního zákona ve výkladu pojmů definován jako lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesů, zmíním se nejprve o ochraně těchto pozemků.

V §13 odst.1 lesního zákona je stanoveno, že veškeré pozemky určené k plnění funkcí lesů, tedy lesní pozemky, musí být účelně obhospodařovány podle lesního zákona, ale co je podstatné, jejich využití k jiným účelům je zakázáno. A dále o výjimce z tohoto zákazu může rozhodnout orgán státní správy lesů na základě žádosti vlastníka pozemku nebo ve veřejném zájmu. Z prosté citace tohoto ustanovení je možno nabýt dojmu, že jde o tak velmi silnou ochranu, která prakticky brání používání lesních pozemků k jiným účelům. Pokud se týká staveb, bylo by možné uvažovat s užitím lesních pozemků za dále v zákoně stanovených podmínek pouze pro ty, které lze zařadit podle stavebních předpisů mezi veřejně prospěšné stavby. To je možné pouze v souladu se schváleným územním plánem. V procesu pořizování územních plánů však nejde pouze o určení charakteru stavby za veřejně prospěšnou. V §14 odst.1 lesního zákona je stanoveno, že zpracovatelé nebo pořizovatelé územně plánovací dokumentace jsou povinni dbát zachování lesa. Jsou povinni navrhnout a zdůvodnit taková řešení, která jsou z hlediska zachování lesa, ochrany životního prostředí a ostatních celospolečenských zájmů nejvhodnější. I když to není výslovně v zákoně uvedeno, znamená to, že by se v prvé řadě vždy mělo hledat jiné řešení pro uspokojení určitého zájmu společnosti v území a až teprve v případě, že jiné řešení nelze najít, jako poslední nevyhnutelnou možnost uvažovat o nějakém zásahu do lesů.

Zmiňuji zde tato ustanovení tak obšírně zejména z toho důvodu, že tlak společnosti na využívání všech lesů, tedy i lesů Jizerských hor, zvláště pro rekreaci a sport pochopitelně vzrůstá. Zejména lidé z měst si chtějí odpočinout od stresu, shonu a rámusu všedního dne a také od napjatých vztahů s jinými lidmi, se kterými se neustále potkávají a něco musí řešit. Odpočinek a změnu hledají v místech klidných a tichých se zdravým prostředím. Očekávají, že toto vše naleznou v lesích např. Jizerských hor. Jiní lidé do lesů a hor míří za sportem, v zimě na lyžích a saních, v létě někteří pěšky, jiní na kolech.

Myslím si, že nemnoho z těchto lidí si přitom uvědomuje, že od určitého stupně zatížení lesy začnou ztrácet kvality, které zde lidé hledají. S postupem doby i zde místo klidného odpočinku vznikají střety a konflikty různých zájmových skupin. Nejprve pochopitelně na nejfrekventovanějších místech a trasách. Tím se začne projevovat zvýšený zájem o další klidná a málo navštěvovaná místa, dokud se i tato nezmění na frekventovaná. Tento problém se netýká pochopitelně jen Jizerských hor, ale střety, např. pěších turistů s cyklisty, jsou běžné i v daleko rozlehlejších horských oblastech než jsou Jizerské hory. Zimní střety psích spřežení s lyžaři a dalšími návštěvníky jsou také nepříjemné pro všechny zúčastněné.

Z tohoto pohledu považuji za velmi nešťastnou formulaci zákazu v §20 odst.1 písm.j) lesního zákona. Formulace je zakázáno jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních mimo lesní cesty a vyznačené trasy způsobila, že se v lesích s cyklisty nebo jezdci na koních můžeme setkat skoro všude. Současně je velmi omezena možnost jednotlivé zájmové skupiny včetně psích spřežení striktně oddělit nebo závazně usměrnit.

Přitom regulace a usměrnění různých druhů obecného užívání lesů je nezbytná pro uchování hodnot a kvality prostředí, které zde návštěvníci hledají.

Zde se musím vrátit k již uvedenému výkladu pojmů, že mimo lesních pozemků je les tvořen lesními porosty s jejich prostředím. Domnívám se, že je tím myšleno čistě přírodní prostředí, na které je vázána existence mnoha druhů rostlin a zejména živočichů. A nemusí jít pouze o ohrožené druhy živočichů, ale i o běžnou lovnou zvěř, která i přes všechny problémy nepochybně do lesů patří.

Jaká kvalita lesního prostředí však může být v bezprostředním okolí center osídlení, turistických středisek a podél frekventovaných turistických cest. Kvalita lesního prostředí se zde postupně mění a určitě ne k lepšímu. Zákaz rušení klidu a ticha v lesích, který se tradičně přenáší z jednoho lesního zákona do druhého, se pak mnohde stává pouhou proklamací.

Nápor na využívání lesů postupně způsobuje jejich erozi. Ne snad v klasickém smyslu slova, ale dochází k erozi lesního prostředí. Kvalitu tohoto prostředí lze nejlépe uchovat v souvislých, málo využívaných a navštěvovaných komplexech lesů.

Proto považuji za nutné apelovat na ty, kteří se podílejí nebo budou podílet na rozhodovacích procesech o způsobech, formách a intenzitě využívání lesů v Jizerských horách, aby kromě ekonomického rozvoje, který zde nutně nastane prostřednictvím sportu, turistiky a cestovního ruchu, mysleli na les. Aby mysleli na les s jeho klidným prostředím, který je doposud přitažlivý, ale při nerozumném využívání může svou základní kvalitu ztratit.

Za bohatou považuji společnost, která si dokáže uchránit své hodnoty, mezi kterými bych lesy řadil na významné místo.

Na závěr ještě jednu poznámku. Lidská společnost při využívání přírodních zdrojů prakticky vždy hovoří o rozvoji. Lesy, a to se v minulosti již několikrát ukázalo, jsou citlivým barometrem či kompasem, který poměrně přesně svým stavem ukazuje, kam se společnost ve skutečnosti ubírá.

 

Das Waldgesetz

Miroslav Chvála

Der Beitrag beschäftigt sich im ersten Abschnitt mit den grundsätzlichen Änderungen, die in die Waldbewirtschaftung das Gesetz Nr.289/1996 Sb. gebracht hat. Im Ergebniss des Vergleiches mit der vorherigen Rechtsregelung kann ein positiver Fortschritt und die Schaffung von Voraussetzungen für eine fortschreitende Waldverbesserung festgestellt werden.  Der zweite Teil des Beitrages unterstreicht den immer größer werdenden Druck der Gesellschaft auf die Waldnutzung, der bei hoher Intensität zur Qualitätssenkung der Waldumwelt führt und den Wald bedroht. Das Waldgesetz schaft in dieser Richtung keine Bedingungen für die notwendige Regulierung der Waldnutzung durch die Öffentlichkeit.

   

Miroslav Chvála, Okresní úřad Liberec, referát ŽP

Nám. Dr. E. Beneše 26, 460 01 Liberec, tel.: 048 / 5244 111,                 e – mail: miroslav.chvala@oku-lbc.cz

 

zpět na program