Ochrana lesních ekosystémů a ochrana přírody v Jizerských horách

Jiří Hušek

Základní parametry ochrany přírody a krajiny v České republice jsou dány zákonem č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jedním z principů je územní ochrana, která umožňuje péči o hodnotné přírodní a krajinné prvky a systémy v celé šíři vztahů a souvislostí.  

K dnešnímu dni existují v ČR 4 národní parky a celkem 24 chráněné krajinné oblasti - tato území společně zaujímají přibližně 16% celkové rozlohy státu. Chráněná krajinná oblast Jizerské hory byla vyhlášena v roce 1968 na ploše 368 km2, je tedy chráněnou oblastí střední velikosti a je částí soustavy CHKO, které jsou jednotně spravovány v rámci Správy chráněných krajinných oblastí České republiky se sídlem v Praze. Vlastní ochranu přírody a krajiny zajišťuje Správa CHKO Jizerské hory, která je územním pracovištěm zmíněné SCHKO ČR a sídlí v Liberci. Správa CHKO Jizerské hory je odbornou organizací ochrany přírody a zároveň orgánem státní správy - vykonává speciální státní správu v ochraně přírody a krajiny na svěřeném území.

Vnitřně se CHKO Jizerské hory člení na čtyři zóny odstupňované ochrany přírody, které se liší režimem přípustných zásahů do přírodního prostředí sestupně od nejpřísněji chráněné přírodní I. zóny až po urbanizovanou IV. zónu s dostatečnou územní rezervou pro rozvoj sídel. V hranicích CHKO Jizerské hory je vymezen relativně vysoký počet maloplošných zvláště chráněných území, vyhlašovaných zde již od roku 1960 k ochraně mimořádně hodnotných částí přírody. Jsou to nyní tři území v nejvyšší kategorii národní přírodní rezervace, dále třináct přírodních rezervací a šest přírodních památek. Ve velké zkratce je možno říci, že jsou v nich chráněna četná vrchoviště a mokřady, přírodě blízké lesy a květnaté horské louky. Zcela unikátní lokalitou je Rašeliniště Jizery v místech, kde horní tok řeky tvoří státní hranici s Polskem. Více než 800 ha je zde chráněno na české i polské straně hranice. Na strmých a balvanitých severních svazích hor jsou v celkové rozloze 2700 ha (s ochranným pásmem) chráněny Jizerskohorské bučiny, chlouba Jizerských hor, nejrozsáhlejší a nejzachovalejší komplex přírodě blízkých smíšených lesů s převahou buku v celých Čechách.

Území CHKO Jizerské hory je pokryto sítí biocenter a biokoridorů Územního systému ekologické stability (ÚSES), dalšího nástroje pro aktivní ochranu přírody a krajiny a pro řízení udržitelného rozvoje lidských aktivit v krajině. ÚSES je užíván zejména v procesu tvorby územních plánů všech úrovní. V souvislosti s připravovaným vstupem České republiky do Evropské unie budou také v Jizerských horách vymezena speciální chráněná území k ochraně významných stanovišť a druhů podle směrnic Evropské komise v rámci programu NATURA 2000. Mapování území pro tento účel již bylo započato a vyhlášení územní ochrany je nutnou podmínkou začlenění českého státu do EU.

Podle tohoto výčtu způsobů územní ochrany může snadno vzniknout dojem, že celé Jizerské hory jsou přísnou rezervací, ve které jsou vyloučeny jakékoliv lidské zásahy a činnosti. Skutečnost není tak vážná, protože existuje zcela zásadní překryv v ploše a naprostá většina území požívá pouze základní ochrany podle režimu zón nižšího řádu. Chráněná krajinná oblast má obecně kvalitativně jiný stupeň ochrany než například národní parky. Kromě přírodních fenoménů je zde chráněna krajina v celé šíři včetně jejích kulturních a historických charakteristik. Člověk je samozřejmou součástí života CHKO, požadavky obyvatel oblasti na životní standard odpovídající současné době a na trvalé hospodářské využívání krajiny jsou naprosto legitimní. Ochranný režim CHKO je nepochybně zásadním limitem pro uplatňování některých lidských aktivit, na druhou stranu však vytváří široký prostor pro využití potenciálu krajiny ve smyslu příklonu k měkčím a trvale udržitelným formám života a hospodaření. S plnou odpovědností tvrdím, že existence a ochranné podmínky CHKO Jizerské hory umožňují přiměřený rozvoj života lidí na úrovni dnešní doby a v dlouhodobém výhledu se nepochybně projeví jako výhoda pro obyvatele a návštěvníky oblasti.

Lesní pozemky zaujímají v CHKO Jizerské hory 274 km2, tedy téměř 75% celkové rozlohy. Nejen tato výměra, ale také význam zdejších lesů a jejich aktuální stav jsou těmi důvody, které předurčují péči o lesní ekosystémy největší váhu ve strategii ochrany území a při praktickém managementu. Jizerské lesy doznaly v průběhu novověku zásadních změn. Původní lesy byly smíšené s převahou listnatých dřevin a jedle, druhově diferencované podle přirozené vegetační stupňovitosti. Klimaxové smrčiny pokrývaly pouze plošně omezená minerální stanoviště nejvyšších poloh a podmáčené polohy vrchovišť. Při osídlování Jizerských hor a s růstem průmyslové výroby (sklářství) byly původní porosty odtěženy a nahrazeny smrkovými monokulturami, mnohdy pochybného původu. Synergické působení živelných škod, hmyzích škůdců, masívních emisí z blízkých energetických zdrojů za státní hranicí a nevhodného hospodaření v lesích s exploatačními prvky znamenalo destrukci lesních ekosystémů náhorní plošiny, velkoplošné odlesnění (cca 90 km2) a následné zalesnění opět problematickým smrkem nebo ještě problematičtějšími náhradními dřevinami (americký smrk pichlavý, borovice pokroucená, kosodřevina ..., celkem cca 30 km2). Zachovány zůstaly přírodě blízké porosty na severních a západních úbočích hor, ovšem i tady došlo popsanými vlivy k velkému omezení druhové diverzity.

Počátkem devadesátých let dvacátého století stáli lesníci a ochránci přírody v Jizerských horách před úkolem komplexní revitalizace lesních ekosystémů, především právě na náhorní plošině. Měli výhodu aktuálních společenských změn a s nimi související snahy o pochopení přírodních procesů a o nápravu chyb vlastních i jejich předchůdců. Dlouhodobým cílem v Jizerských horách je obnova lesních ekosystémů v podobě blízké přírodě, s přirozenou druhovou skladbou, obnova lesů věkově i prostorově diferencovaných a tedy stabilních vůči škodlivým činitelům a plnících všechny užitečné funkce včetně nepominutelné produkce dřeva jako obnovitelné suroviny. Celkový přístup k dosažení tohoto cíle na imisních plochách náhorní plošiny může s úspěchem vycházet z modelové strategie obnovy lesa prostřednictvím východisek obnovy. Naplňování jednotlivých kroků bude výsledkem konsensu lesních hospodářů a ochrany přírody co do použitých postupů a časového řazení. Do procesu vstupuje řada proměnlivých faktorů, obnovní postupy musejí být proto modifikovány podle aktuálního stavu poznání.

 

Obnova lesních ekosystémů již započala v provozním měřítku a Správa CHKO Jizerské hory na ní participuje ve spolupráci s Lesy ČR a odbornou i občanskou veřejností:

·    Byl zpracován Program záchrany a reprodukce genofondu ohrožených dřevin Jizerských hor, ten je v současné době aktualizován a především probíhá jeho realizace. Je možné konstatovat vysokou úspěšnost dosavadních dílčích kroků Programu, u řady dřevin se již přešlo z fáze záchranné do fáze provozní reprodukce genofondu (jedle bělokorá, jilm horský ...).

·    S Programem záchrany genofondu souvisí i podpora diverzity postupů při pěstování místního sadebního materiálu. V průběhu posledních zhruba pěti let došlo k potvrzení oprávněnosti obnovovaných, tradičně hospodařících malých horských školek, zvláště z pohledu biologické hodnoty sazenic a aklimatizačního efektu. Na druhou stranu je poctivé přiznat značné problémy při produkci odpovídajícího množství výsadby schopných sazenic způsobené provozní nezkušeností občanských sdružení hospodařících v těchto školkách.

·    Jsou zpracována teoretická východiska pro formulování Programu postupné přeměny porostů náhradních dřevin (ÚHÚL Jablonec), souběžně probíhají praktická opatření a podklady budou zapracovávány do aktualizovaných lesních hospodářských plánů.

·    Správa CHKO provádí každoročně rozsáhlá opatření jako management zvláště chráněných území, jimiž naplňuje zásady Plánu péče o CHKO a jednotlivé rezervace a přírodní památky. Těžištěm těchto opatření je péče o lesní ekosystémy v těchto územích.

·    K naplňování konkrétních programů mobilizuje a koordinuje Správa CHKO Jizerské hory značné finanční prostředky mimo zdroje vlastníků lesa, a to v řádu desítek milionů Kč ročně. Jsou to především Program péče o krajinu MŽP ČR, Program stabilizace lesa v Jizerských horách a na Ještědu MŽP ČR, prostředky z Evropské unie, granty nebo soukromé peníze například prostřednictvím Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor.

Praktická opatření k ochraně a obnově lesních ekosystémů Jizerských hor a lesní krajiny obecně jsou velmi pestrá a představují celou škálu lesnických činností, prací při asanaci půdní eroze, zpřístupňování porostů nebo například budování zařízení pro návštěvníky hor a osvětová činnost. Příklady těchto opatření byly předmětem řady zastávek na exkurzních trasách, kde byly poskytnuty podrobnější informace.

Schutz der Waldökosysteme und der Naturschutz im Isergebirge

J iří Hušek

Zu dem heutigen Tag gibt es in der ČR vier Nationalparks und insgesamt vierundzwanzig Landschaftsschutzgebiete – diese Gebiete nehmen zusammen etwa 16% der Gesamtfläche des Landes ein. Das Landschaftsschutzgebiet Isergebirge wurde 1968 auf einer Fläche von 368 km2 festgelegt. Der Natur- und Landschaftsschutz wird durch die Verwaltung des Landschaftsschutzgebietes Isergebirge (CHKO JH) gesichert, einer Fachorganisation des Naturschutzes die zu gleich ebenfalls ein Organ der Staatsverwaltung ist.

Innerlich gliedert sich die CHKO JH in vier Schutzstufen, die sich durch das Regime der zugelassenen Eingriffe in die Natur unterscheiden. Es gibt kleinflächige Schutzgebiete – drei in der höchsten Kategorie des nationalen Naturreservates, weiter dreizehn Naturreservate und sechs Naturdenkmäler. Geschützt werden hier zahlreiche Gipfel- und Übergangstorfmoore und Feuchtwiesen, natrunahe Wälder und blühende Bergwiesen. Auf dem Gebiet des CHKO JH erstreckt sich ein Netzwerk von Biozentren und Biokorridore des Systems der ökologischen Stabilität. Es wurde mit der Kartierung des Gebietes begonnen, um dieses Gebiet im Rahmen des europäischen Netzwerkes Natura 2000 festzusetzen.

Das Schutzregime des CHKO ist ohne Zweifel die grundsätzliche Grenze für manche menschliche Aktivitäten, schaft aber auf der anderen Seite einen breiten Raum für die Nutzung des Potentials der Landschaft im Sinn der Zuneigung zu weichen und nachhaltigen Lebens- und Wirtschaftsforem.

Die Waldgrundstücke im CHKO Isergebirge decken 274 km2 ab, also fast 75% der Gesamtfläche. Änderung der Artenzusammensetzung der Wälder in der Vergangenheit, Einfluß der Zivilisation und ungeignete Bewirtschaftungsverfahren gemeinsam mit den synergisch wirkenden Naturmultiplikatoren führten zur praktischen Destruktion der Waldökosysteme des Höhenplateaus in den letzten 25 Jahren des 20. Jahrhunderts.

Die Forstleute und die Naturschützer stehen gegenwärtig vor der Aufgabe einer komplexen Revitalisierung der Waldökosysteme des Isergebirges. Ihre Aktivitäten werden durch strategische Papiere (Programm der Rettung und Reproduktion des bedrohten Genfonds der Waldhölzer des Isergebirges, Der Pflegeplan des CHKO Isergebirge…) angeleitet. Die bisherigen Ergebnisse der praktischen Maßnahmen geben Hoffnung auf eine erfolgreiche Erneuerung des beinträchtigten Isergebirges.

Jiří Hušek, Správa CHKO Jizerské hory

U Jezu 10, 460 01 Liberec, tel.: 048 / 24 28 999, e–mail: husek@schkocr.cz

zpět na program