Obnova lesa v horských podmínkách z pohledu lesnického výzkumu

Antonín Jurásek

Obnova lesa je nedílnou součástí pěstování lesa. V původních, lidmi neobhospodařovaných oblastech se lesy obnovovaly přirozeným způsobem, tj. vyklíčením semen a růstem semenáčků pod původními porosty, kde tito mladí jedinci čekali na příležitost a po odumření mateřských stromů je postupně nahradili. Do této přirozené obnovy postupně zasahoval člověk, který lesy těžil a přirozenou obnovu začal doplňovat
i umělým zalesňováním. Extrémní situace pro obnovu lesa nastala v oblastech, kde v důsledku vlivu imisí odumřely celé komplexy lesních porostů. Na těchto plochách tak vznikly rozsáhlé a obtížně zalesnitelné imisní holiny. Lesnický provoz tak byl postaven před nelehký úkol tyto holiny zalesnit. Je samozřejmostí, že tato problematika se stala
i předmětem intenzivního lesnického výzkumu s hledáním použitelných druhů dřevin a co nejefektivnějších postupů obnovy. Výzkum probíhal a stále probíhá v řadě horských oblastí. Cílem tohoto příspěvku je alespoň rámcově informovat o poznatcích pěstebního výzkumu v obnově lesa a jejich přínosu pro současnost a budoucnost lesů v oblasti Jizerských hor.

Úvodem několik informací o našem pracovišti. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) je rezortním výzkumným ústavem MZe ČR. Problematikou výzkumu pěstování lesa v celé šíři, tj. lesním školkařstvím, zalesňováním, výchovou a obnovou lesa se zabývá Výzkumná stanice Opočno, která je útvarem výše uvedeného výzkumného ústavu. V posledních desetiletích se vzhledem k imisní kalamitě pěstební výzkum zaměřil na lesy s imisním poškozením, a to zejména v severních horských pohořích, do kterých náleží i Jizerské hory.

Proč byly a jsou Jizerské hory jednou z nejvýznamnějších oblastí pro lesnický výzkum a hledání optimálních postupů obnovy lesa?

K zodpovězení této otázky je třeba mimo současnosti uvést i některá fakta z nedávné minulosti:

·        Imisní škody se v Jizerských horách objevily již na přelomu 50. a 60. let, kulminace škod nastala koncem 80. let, kdy bylo imisemi poškozeno více než 90% lesů.

·        V nejvyšších partiích Jizerských hor muselo být vytěženo cca 12 000 ha lesa, vznikl závažný problém s obnovou lesních porostů na kalamitních holinách.

·        K zalesnění byly použity náhradní dřeviny, především bříza bělokorá a jeřáb ptačí, dále i dřeviny introdukované (smrk pichlavý), u nichž byl předpoklad vyšší odolnosti k imisím. V současné době zaujímají porosty náhradních dřevin v Jizerských horách zhruba 5 000 ha.

·        Vzhledem k poklesu imisní zátěže a k tomu, že náhradní dřeviny nelze z ekologického a produkčního hlediska považovat za optimální, je třeba v těchto porostech postupně změnit druhovou skladbu ve prospěch dřevin cílových.

·        V imisemi narušených lesních porostech se stále objevují nové typy poškození (např. odumírání břízy), reálné je i nebezpečí napadení houbovými patogeny (např. Ascocalyx abietina, která způsobuje odumírání větviček stromů).

·        Výsadby dřevin (především listnatých) je třeba chránit před poškozením zvěří, dalšími škůdci a nepříznivými vlivy.

Jaké jsou praktické poznatky pěstebního výzkumu VÚLHM využitelné při obnově lesa v Jizerských horách?

Těchto poznatků je samozřejmě celá řada, některé literární prameny, z nichž je možné se dozvědět podrobnosti, jsou uvedeny v závěru tohoto příspěvku. Výzkumní pracovníci stanice je průběžně publikují v odborném tisku a uvádějí na odborných seminářích. Prakticky využitelné poznatky jsou i součástí expertní a poradní činnosti, kterou v rámci pověření MZe ČR zajišťujeme pro vlastníky lesa a další zájemce.

Následně uvádím v krátkém přehledu alespoň nejdůležitější okruhy problémů obnovy lesa, které jsou předmětem našeho výzkumu.

Kvalita sadebního materiálu

Z dlouhodobých zkušeností je zřejmé, že dobrá kvalita sadebního materiálu je při zalesňování nezbytným předpokladem nejen z ekonomických důvodů (snížení procenta ztrát při výsadbě), ale i z pohledu biologického. Kvalita se skládá ze tří složek: genetické, morfologické a fyziologické. Nejdůležitější je kvalita genetická. Proto byla stanovena poměrně přísná pravidla pro přenos osiva a sadebního materiálu hlavních druhů dřevin, která jsou definována v prováděcí vyhlášce lesního zákona. Pod pojmem morfologická kvalita jsou zahrnuty vnější měřitelné znaky nadzemní části a kořenů (např. výška nadzemní části, tloušťka kmínku, deformace kořenů, poměr nadzemní části a kořenů), fyziologickými znaky rozumíme obtížněji měřitelné vnitřní hodnoty (např. obsah vody
a zásobních látek v pletivech, stupeň vegetačního klidu).

K úspěšnosti umělé obnovy by měla výrazně přispět nová norma Sadební materiál lesních dřevin (ČSN 482115), která stanovuje standardy kvality sadebního materiálu. Norma stanovuje optimální vnější (morfologickou) kvalitu nadzemní části a kořenů a udává nejdůležitější parametry vnitřní (fyziologické) kvality. Norma slouží k orientaci, v jakém vzájemném poměru a kvalitě mají být jednotlivé parametry sadebního materiálu (např. poměr nadzemní části a kořenů, poměr výšky a tloušťky kmínku sazenic, přípustné deformace). Tato norma nestanovuje, jaký typ a velikost sadebního materiálu jednotlivých druhů lesních dřevin je pro zalesňování daného stanoviště nejvhodnější. O tom již podle místních podmínek rozhoduje odborný lesní hospodář.

Výše uvedená norma je tedy koncipována pro stanovení optimální biologické kvality semenáčků a sazenic lesních dřevin, a tím i výrazného snížení ztrát při zalesňování a založení zdravých stabilních lesních porostů. Použití vysoké kvality sadebního materiálu při zalesňování by tedy mělo být společným cílem lesníků i ochránců přírody.

Základní tabulka normy je koncipována tak, aby se v souladu se sbližováním naší legislativy s EU mohla stát základem pro tzv. národní standard kvality sadebního materiálu. K normě je v současné době zpracováván podrobný výkladový komentář.

Velká pozornost je věnována zabránění vzniku deformací kořenů u semenáčků a sazenic v lesních školkách. I tento problém je v normě podrobně řešen, včetně grafického znázornění přípustných deformací. Vzhledem k tomu, že se stále ve větším rozsahu používá sadební materiál vypěstovaný v obalech (obalené sazenice), pracujeme v současné době na Katalogu ověřených pěstebních obalů. Ten poskytne vlastníkům lesa základní informace o tom, který z typů obalů je biologicky vhodný a nezpůsobuje výraznější deformace kořenů u stromků. Záludností těchto deformací je totiž to, že jejich důsledky se mohou objevit až řadu let po výsadbě stromků a v některých případech mohou způsobit
i jejich odumření a rozpad založených porostů.

Parametry standardních výsadby schopných semenáčků, sazenic a poloodrostků

  Mimo výzkumné ověření a stanovení parametrů kvality sadebního materiálu byla pro fázi vlastní obnovy lesa na základě dlouhodobého výzkumu a terénních šetření doporučena i potřebná kvalita sadebního materiálu a způsoby zalesňování, a to pro obnovu různých typů stanovišť imisních holin.

Testování různých druhů dřevin v imisních podmínkách

Pro zalesňování v imisních oblastech probíhá již dlouhodobě i testování různých druhů dřevin, kde se ověřuje jejich růst, zdravotní stav a možnosti uplatnění v těchto drsných podmínkách.

I ve specifických podmínkách imisních holin v Jizerských horách na trvalé výzkumné ploše Jizerka dlouhodobě sledujeme zdravotní stav a růst 30 druhů dřevin, přičemž se zjišťuje jejich upotřebitelnost a možnost tvorby porostních směsí. Na této výzkumné ploše jsou ověřovány i účinky přihnojování a vápnění pomocí přírodních materiálů, probíhá zde i monitoring stanovištních a klimatických podmínek pomocí automaticky pracujícího měřícího a registračního zařízení.

Z poznatků je zřejmé, že v současné imisně-ekologické situaci ve vrcholových partiích Jizerských hor je při důsledné ochraně proti zvěři reálné použití většiny původních druhů dřevin. Zajímavým zjištěním je i velmi dobrý zdravotní stav břízy karpatské v porovnání s poškozovanými náhradními porosty břízy bělokoré.

Podrobnější informace je možné si přečíst v literatuře uvedené v závěru příspěvku, o dalších publikovaných výsledcích je možné získat informace na našem pracovišti.

Změna druhové skladby porostů náhradních dřevin

Na trvalých výzkumných plochách v Jizerských horách jsou hledány postupy, jak co nejrychleji a biologicky nejvhodněji doplnit porosty náhradních dřevin (především břízy bělokoré a smrku pichlavého) o cílové dřeviny. V současné době jsou řešeny zejména postupy vnášení buku podsadbami a prosadbami náhradních dřevin. Jsou ověřovány optimální způsoby výsadby, spony, velikosti vysazovaných skupin, způsoby ochrany proti zvěři a hlodavcům apod. Podrobně jsou sledovány i růstové reakce vysazovaných stromků ve vazbě na původní porost náhradních dřevin tak, aby byl tento porost maximálně využit k podpoře vysazovaných cílových dřevin a urychlení jejich růstu.

Z těchto pokusů je zřejmé, že je velmi dobře možné využít stávajících náhradních porostů k tzv. ekologickému krytu vysazovaných dřevin. Při vhodném prostorovém umístění stromky lépe odrůstají a jsou chráněny i např. proti pozdním mrazům a částečně
i zvěři. Podrobné výsledky uvádíme každoročně ve výročních zprávách výzkumného úkolu Pěstování lesa v ekotopech ohrožených antropogenní činností (k dispozici v knihovně VÚLHM), informace o publikovaných poznatcích jsou opět k dispozici na VS Opočno.

Využití přirozené obnovy

Přirozené obnově lesa je zvláště v nižších imisně méně exponovaných polohách Jizerských hor přikládán velký význam a je při hospodaření a péči o les preferována.

Ve spolupráci s LČR a Správou CHKO Jizerské hory probíhá i zde za naší výzkumné účasti ověřování optimálních postupů přirozené obnovy bučin. Vznikají tak demonstrační plochy, kde je možné názorně ukázat správné pěstební postupy přirozené obnovy.

Poznatky o vegetativním množení lesních dřevin

V rámci záchrany genofondu původních populací dřevin Jizerských hor a šlechtitelských programů mají nezastupitelné místo metody vegetativního množení. Těchto metod je účelné použít i v případě nedostatku osiva kvalitních a cenných populací lesních dřevin. Mimo již provozně využitelné metody in vitro byla výzkumně a provozně rozpracována metoda řízkování pro jehličnany a tvrdé listnáče, použitelná v lesních školkách, a metoda hřížení horského smrku. 

Závěrem

Výčet základních informací o výzkumu, kterými přispíváme k obnově lesa v Jizerských horách, není reálné v tomto příspěvku plně obsáhnout. V rámci současných vysokých komunikačních možností není ale problémem další informace zájemcům poskytnout. Výzkum obnovy lesa v Jizerských horách a dalších oblastech poškozených imisemi v rámci dlouhodobého výzkumného záměru dále pokračuje. Z našeho pohledu je velmi pozitivní to, že se v Jizerských horách daří aplikovaný výzkum provádět v úzké součinnosti s lesnickým provozem (LČR) a ochranou přírody (SCHKO).

Použitá literatura

·     Balcar, V., Podrázský, V.: Založení výsadbového pokusu v hřebenové partii Jizerských hor. Zprávy lesnického výzkumu, 39, 1994, č. 2, s.1 – 7.

·     ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin. Praha, Český normalizační institut 1998. 17 s.

·     Jurásek, A.: Pěstební postupy pro získání výsadby schopných řízkovanců buku a dubu. Lesnický průvodce č. 1/2001. Jíloviště-Strnady, VÚLHM 2001. 30 s. ISSN 0862-7657.

·     Obnova a stabilizace horských lesů. Sborník z celostátní konference s mezinárodní účastí… Bedřichov v Jizerských horách, 12. 10. – 13. 10. 1999. Sest. M. Slodičák. Jíloviště-Strnady, VÚLHM 1999. 146 s. – ISBN 80-902615-4-X.

·     Vacek, S., Lokvenc, T., Souček, J.: Přirozená obnova lesních porostů. Metodiky pro zavádění výsledků výzkumu do zemědělské praxe. MZe ČR, Praha, č. 20, 1995a, 46 s.

·     Vacek, S., Lokvenc, T., Souček, J.: Podsadby lesních porostů. Metodiky pro zavádění výsledků výzkumu do zemědělské praxe. MZe ČR, č. 21, 1995b, 32 s.

·     Vacek, S. et al.: Strategie obnovy a stabilizace lesa v horských oblastech. In: Stav lesů Sudet v České republice, VÚLHM, Opočno, 1994, s. 25 - 50.

·     Vacek, S., Lokvenc, T., Souček, J.: Podsadby lesních porostů. Metodika použití podsadeb pro obnovu a stabilizaci porostů ohrožených a poškozených imisně ekologickými vlivy, zejména v horských polohách. Praha, ÚZPI 1995. 31 s.

Gegenwärtige Ansichten zur Walderneuerung in Berggebieten im Sichtpunkt der waldwirtschaftlichen Forschung

Antonín Jurásek

Auch bei der Walderneuerung brachte der Einfluß des Menschen auf die Waldökosysteme in den vergangenen Jahrzehnten eine ganze Reihe von Problemen. Durch Imisionen wurden im Isergebirge mehr als 90% der Wälder beschädigt, wobei etwa 12 000 Ha des durch Imisionen beschädigten Waldes abgeholzt werden mußten. So entstand ein schwerwiegendes Problem – die Walderneuerung auf den Kahlflächen. Zur Aufforstung wurden außer der Fichte auch Ersatzhölzer genommen (Birke, Eberesche) sowie eingeführte Baumarten (Picea pungens). Die Fläche der Ersatzholzbestände beträgt zur Zeit etwa 5000 Ha. In diesen Beständen muß eine Umstrukturierung der Artenzusammensetzung zu gunsten der Zielhölzer sukzessiv stattfinden. Intensiv wird zur Zeit ebenfalls mit der natürlichen Waldverjüngerung gearbeitet.

Zur Lösung der Probleme der Erneuerung des Bergwaldes trägt ebenfalls die Waldforschung bei. So wurde zum Beispiel die Norm „Das Pflanzengut der Waldhölzer“ erarbeitet, die Grundlagen der Qualität des Pflanzenmaterials für eine erfolgreiche Aufforstung festlegt, verschiedene Baumarten werden direkt in den extremen Kahlflächen getestet, die Verfahren der Pflanzung der Zielarten (Laubhölzer) werden präzisiert sowie die Möglichkeiten der Nutzung einer natürlichen Waldverjüngerung. Die Forschung findet in enger Zusammenarbeit mit den Waldbesitzern (der Betrieb Lesy České republiky) und der Verwaltung des Lanschaftsschutzgebietes statt.

Antonín Jurásek, VÚLHM – výzkumná stanice Opočno

zpět na program