Aktivní ochrana tetřívka obecného (Tetrao tetrix) v Jizerských horách

 Artur Pałucki

Lesní kurovití ptáci, zvláště pak tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a tetřívek obecný (Tetrao tetrix), patří k druhům, které velmi rychle reagují na ničení biotopu. Vhodné prostředí a potrava, usedlý způsob života a polygamie jsou faktory, které zajišťovaly úspěch reprodukce v přírodních podmínkách. Současná degradace biotopů postoupila tak daleko, že druhy ještě nedávno považované za četné se vyskytují jen na  ojedinělých stanovištích. Ničení biotopů vede k vymírání tetřeva hlušce a tetřívka také na  těchto lokalitách. Tento proces postihl také izolované sudetské populace.

Řídké informace o výskytu tetřívka na polské straně Jizerských hor nedovolují jakékoliv stanovení četnosti jeho populace. První informace jsou z dubna 1984, kdy byla nalezena 2 stanoviště: našly se exkrementy na Jizerské louce a byli zpozorováni a slyšeni asi
4 kohouti na Jizerském Stohu (Dyrcz et al., 1991). V letech 1986 - 1987 byl zaznamenán výskyt tetřívka také na Kamenickém hřbetě - tokající kohout a slípka byli pozorováni v okolí „Tabákové cesty“ (Gramsz in Dyrcz et al., 1991).

Na základě údajů loveckých spolků v západních Sudetech byl v letech 1993 - 1994 zaznamenán rostoucí trend populace (Kazimierz, 1996).

Nízkou věrohodnost výše uvedené metody (zjišťování počtu tetřívka na základě množství tokajících kohoutů) vykazují výsledky z Jizerských hor, kde je od roku 1993 zaznamenán jeho značný úbytek (Pałucki, 1998). Proto analýza informací poskytovaných v hlášeních mysliveckých sdružení znemožňuje hodnocení četnosti jeho populace.

Příčiny vymírání

Kromě přírodních faktorů majících vliv na vymírání kurovitých ptáků, mezi kterými mají pravděpodobně největší vliv nepříznivé atmosferické podmínky a dravci (Hoglund sec. Klaus et al., 1990; Semienov, Tjan-Szanski, 1960; Linden, 1981; Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990), autoři zmiňují celou řadu vlivů antropogenního původu. K základním, působícím na celém území, patří zejména:

·        degradace biotopů vyvolávaná meliorací mokřadů a rašelinišť, intenzivní lesní hospodářství, kácení lesů (Porkert, 1980; Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Tomiałojć, 1990; Głowaciński et al., 1992)

·        rozdrobení zapojených lesních komplexů, předčasná těžba porostů (Rolstad a Weege, 1987; Linden a Pasanen, 1987)

·        zavádění monokulturního pěstování (Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1980)

·        rušení (Hoglund sec. Klaus et al., 1990; Linden, 1981; Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1980)

·        intenzivní lov (Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1980)

·        chemické postřiky (Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1980)

·        rozvoj lyžařské infrastruktury (Porkert, 1980; Meile sec. Klaus et al., 1990; 1982; Miwet sec. Klaus et al., 1990)

·        kyselé deště mající vliv na vymírání lesů a přetváření lesního porostu (Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1980; Porkert, 1982)

·        intenzivní pěstební práce konané v jarním a letním období (Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1980)

·        letní a zimní turistika (Kostroň a Hormas, 1966; Porkert, 1980)

·        prudký nárůst stavů jelenovitých (Dzięciołowski, 1993; Klaus, 1991)

·        nárůst početních stavů dravců: lišky (Vulpes vulpes), kuny (Martes martes) a také krkavce (Corvus corax) (Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1991)

·        sběr lesních plodů (Klaus et al., 1986; Klaus et al., 1990; Porkert, 1980)

·        ohrazování pěstebních ploch drátěným plotem (Porkert, 1980)

·        vypalování suchých ploch (Kostroň a Hormas, 1966)

Stav populace tetřívka v Jizerských horách

V roce 1996 byly zahájeny práce mající za cíl zjištění početního stavu populace tetřívka v Jizerských horách. Z 16 funkčních tokanišť bylo k důkladnému monitoringu zařazeno 6 lokalit. Od roku 1993 se zjištěný počet tokajících kohoutů tetřívka systematicky zmenšoval ze 30 - 35 jedinců (v roce 1993) na 11 (v roce 1997), (Pałucki, 1998 a). Z obdobných šetření provedených v Krkonoších bylo zjištěno, že po celé ploše šetření dochází ke stejným procesům, jejichž výsledkem je vymírání kurovitých ptáků.

Změny v počtu tokajících kohoutů tetřívka obecného (Tetrao tetrix) na 6 tokaništích v Jizerských horách (1993 - 1997)

Příklady reakcí populací kurovitých ptáků na změny v biotopech

V Thüringer Wald (Duryňském lese) v Německu, podobně jako v Sudetech, byly zničeny ohromné lesní plochy. Následkem toho vznikla na ploše 20 000 ha otevřená prostranství představující vhodné prostředí pro tetřívka, který se rozmnožil z 10 jedinců v roce 1947 asi na 360 jedinců v roce 1968. V tomto období dochází k rozšíření břízy a jeřábu. Bohužel s počátkem intenzivních lesních prací a zavedením smrkových monokultur dochází k náhlému vymírání tetřívka. Na začátku devadesátých let celou populaci tetřívka tvořilo pouze 10 - 15 jedinců. Souběžně s procesem vymírání tetřívka vzrůstá náhle počet lišek (Vulpes vulpes), jelenů (Cervus elaphus), srnců (Capreolus capreolus) a divokých prasat (Sus scrofa), (Klaus, 1991).
Ve Fichtelgebirge v Německu, díky změnám v lesním hospodářství na "příznivější pro tetřeva hlušce" (kromě jiného bylo vymezeno "reprodukční centrum" na území o rozloze 2 300 ha, byly vyčištěny lesní paseky, vytvořena pastviště s plochou 10 - 15 ha), populace tetřeva hlušce mající v roce 1967 asi 11 jedinců vzrostla v průběhu deseti let na 35, v roce 1985 dosáhla 40 jedinců (Klaus, 1994).
Popsané příklady svědčí o velmi silném reprodukčním potenciálu malých izolovaných populací tetřevovitých (Tetraonidae), které mají schopnost se v krátkém čase rozmnožit (za předpokladu, že jim budou vytvořeny odpovídající podmínky) z několika málo jedinců na několik desítek, možná i několik set jedinců.

V Jizerských horách a Krkonoších ekologické pohromy zapříčiněné kyselými dešti, imisemi a gradacemi hmyzích škůdců v 70. a 80. letech vytvořily ohromné otevřené prostory. Zdálo by se, že vzniklo dokonalé prostředí pro tetřívka. Nedostatek údajů z tohoto období však nedovoluje posoudit, jak reagovaly populace kurovitých ptáků na tyto změny. Údaje z Jizerských hor ukazují, že se v letech 1993 - 1997 populace tetřívka snížila skoro o 70%. V letech 1997 - 1998 byl v Krkonoších zjištěn pokles populace tetřívka o 40%. Zdá se, že v posledních letech byl proces vymírání lesních porostů v západních Sudetech zpomalen, možná se i zastavil. Bohužel výrazně se zvýšil počet lišek, na stále vysoké hladině se udržuje populace jelena, sílí turistický ruch a vzrůstá obliba lyžování.

Aktivní ochrana kurovitých ptáků v Jizerských horách

Jednou z forem ochrany lesních kurovitých ptáků je tzv. aktivní ochrana. Tento termín označuje různá ochranná praktická opatření realizovaná v biotopech a zaměřená k zabezpečení populací lesních kurovitých ptáků. Opíraje se o výsledky výzkumů byl v roce 1998 zahájen projekt nazvaný Aktivní ochrana tetřívka (Tetrao tetrix) a tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Krkonoších a Jizerských horách. V projektu byly naplánovány postupy, které by se měly projevit v krátkém čase na ploše kolem 300 km². V následujících letech by se efekty těchto opatření měly rozšířit do dalších oblastí, také za jižní hranice Polska.

Popis projektu v Jizerských horách

V rámci projektu realizovaného v Jizerských horách se podařilo dosáhnout řady ekologických efektů, které je možné s ohledem na jejich působení rozdělit na:

Základní efekty

·        Byla provedena inventarizace populace tetřívka na polské straně Jizerských hor a byla zjištěna stanoviště tohoto druhu s vyznačením jeho tokanišť, sezónních stanovišť, zimovišť a pastvišť.

·        Komplexní ochrana populací tetřívka. Většina jeho tokanišť je chráněna v ochranných zónách o celkové rozloze 1500 ha (Pałucki, 1998 b). Část zón zahrnuje také sezónní stanoviště, zimoviště a pastviště.

·        Konstatování vymření tetřeva hlušce v oblasti Jizerských hor.

·        Komplexní ochrana biotopů tetřívka.

Efekty aktivní ochrany

·        Trvale byl ochráněn biotop tetřívka vybudováním 90 přehrážek na odvodňujících příkopech rašelinišť. Za účelem urychlení zarůstání příkopů a zmenšení tempa průtoku vody byly příkopy zasypány suchým materiálem.

·        Díky dodatečným zabezpečením byl omezen negativní vliv oplocení pěstebních ploch, o které se tetřívci zraňovali. Celkem bylo zajištěno 10 000 m plotů.

·        Ve spolupráci s myslivci byly redukovány o 30 ks počty lišky, hlavního predátora lesních kurovitých ptáků, jejíž populace se rychle zvyšuje.

·        Byl odstraněn nálet z části ochranné zóny jednoho tokaniště tetřívka.

·        Bylo rozšířeno pastviště tetřívka vysazením 15 000 ks sazenic břízy karpatské (Betula pubescens subsp. carpatica) v lokalitě jeho výskytu.

Edukačně lokální efekt

·        Díky pochopení příčin vymírání tetřívka a tetřeva hlušce došlo ke změnám v jednání lesních hospodářů. Na lesních správách Šwieradów a Szklarska Poręba jsou požadavky na ochranu tetřívka brány v úvahu během lesních prací.

·        Zesílila intenzita působení úřadu Ochrany přírody dolnoslezského kraje a také Regionálního ředitelství státních lesů ve Wrocławi.

·        Byl přijat Program ochrany lesních kurovitých ptáků v Euroregionu Nisa.

·        Byl vzat v úvahu projekt národního programu ochrany tetřívka obecného a tetřeva hlušce.

·        Plánuje se spolupráce s odborníky ze Správy CHKO Jizerské hory.

·        V lokálním tisku vyšlo několik článků a lokální rozhlasové stanice vysílaly několik pořadů na společné téma ochrany lesních kurovitých ptáků.

Změny v počtu tokajících kohoutů tetřívka obecného (Tetrao tetrix) na 6 tokaništích v Jizerských horách (1993 – 2001)

Diskuse a závěr

Hlavním cílem projektu bylo vytvoření podmínek k rozmnožení vymírajících populací tetřeva hlušce a tetřívka. Za prioritní byla označena ochrana a obnova biotopů. Ve vztahu k tetřívkovi bylo tohoto cíle dosaženo.

V roce 1998, během prvního roku trvání projektu, se pokles počtu tetřívků prohloubil. Zatímco v roce 1999 byl zaznamenán výrazný vzestup na hladinu roku 1995, v roce 2000 byl v celé populaci tetřívka sídlící v Krkonoších a Jizerských horách zaznamenán nevýrazný pokles, který se nerovnoměrně rozložil. V Krkonoších populace výrazně vzrostla, naproti tomu v Jizerských horách byl zaznamenán pokles o 20%. Celkový počet tetřívků v Jizerských horách představoval 60 jedinců.

V roce 2001 dochází ke značnému nárůstu celé populace. V Jizerských horách vzrostl počet nejméně na 70 jedinců.

V případě tetřeva hlušce se začalo jednat příliš pozdě. Pravděpodobně dodnes nepřežil žádný jedinec.

Tetřívek sídlící na polské a české straně Jizerských hor a Krkonoš tvoří jednu izolovanou mikropopulaci, kterou je možno rozdělit na část severní (na polské straně) a jižní (na české straně).

Po uzavření první části projektu je možno konstatovat, že v Krkonoších a Jizerských horách přetrvala pravděpodobně nejsilnější  polská horská populace tetřívka čítající v roce 2001 nejméně 140 jedinců.

Riziko ohrožení populace tetřívka je značně menší než v předchozích letech. Především byla prosazena ochrana stanovišť, větší část drátěného oplocení pěstebních ploch byla zabezpečena, zaznamenán je také pokles počtu lišek.

Největší obavy vyvolává rozvoj lyžařské turistiky a sběr lesních plodů. V průběhu projektu dochází také ke změně působností lesního hospodářství.

Dalším cílem musí být rozšíření projektu na českou stranu Jizerských hor. Současně byly navázány kontakty s přírodovědci a lesníky ze Správy CHKO Jizerské hory.

Prezentovaný projekt má charakter experimentu, jehož výsledky mohou posloužit k vytvoření komplexního programu aktivní ochrany lesních kurovitých ptáků a jejich biotopů také v jiných oblastech, např. v Borech dolnoslezských.

Současně je možné konstatovat, že populace tetřívka v Jizerských horách a Krkonoších je nejlépe poznanou a nejlépe chráněnou populací tetřívka v Polsku.

Projekt byl realizován Krkonošskou nadací za spolupráce Krkonošského národního parku a nadace Ekofond.

Použitá literatura

·         Dzięciołowski R. 1993: Głuszec. Łowiec Polsky, 5.

·         Dyrcz A., Grabiński W., Stawarczyk T., Wikowski J. 1991: Slezské ptáki. Monografie Faunisticka. Wrocław.

·         Głowaciński Z. (red.)1992: Polska cezrwona księga zwierząt. Warszawa.

·         Kazimiarz R. 1996: Klęska nie zawsze oznacza klęskę – czyli o sytuacji cietrzewia w polskiej części Sudetów. Łow. Pol., 10: 4 - 5.

·         Klaus S., Andrev A. V., Bergaman H.H., Muller F., Porkert J., Wiesner J. 1986: Die Auerhuner. Die Neue Brehm – Bucherei, 1986.

·         Klaus S., Seibt E., Boock W. 1991: Zur Okologie des Birkhuhns (Tetrao tetrix) im mittleren Thuringer Wals. Acta ornithoekol, 2,3: 211-229.

·         Kostroń K., Hormas J. 1966: Současné  rozšíření  tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) na území Krkonošskehno národního parku. Opera Corcontica, 3: 77 - 95.

·         Linden H., Pasanen J. 1987: Carpercallie leks are threatand by forest fragmentation. Suomen Riista, 34: 66
- 76.

·         Pałucki A. 1998 a.: Czynna ochrona głuszca (Tetrao urogallus) i cietrzewia (Tetrao tetrix) v Karkonoszach i Górach Izerskich. Przyroda Sudetów Zachodnich, 1: 69 - 76.

·         Pałucki A. 1998 b.: Wyznaczenie stref ochronnych wokół miejsc rozrodu i regularnego przebywania ptaków chronionych. Zpracování podle oddělení ochrany prostředí Krajského úřadu v Jelení Hoře.

·         Porkert J. 1982: Ke strukturálním změnám biotopu tetrovovitých (Tetraonidae) v hředenových partiích východních Sudet a jejich vztahu k imisím škodlivin transportovaných sražkovými vodami. Opera Corcontica, 19: 165 - 182.

·         Porket J. 1980: K antropickým vlivům na populace tetřevovitých (Tetraonidae). Opera Concontica, 17: 31
- 43.

·         Rolstad J., Weege P. 1987: Distribution and size of carpercallie leks in relation to old forest fragnentation. Oecologia (Berl. ), 14: 389 - 394.

·         Semenov Tjan-Szanskij 1960: Die Okologie der Tetraoniden.

·         Tomiłojć L. 1990: Ptaki Polski. Rozmieszczenie i liczebność. Warszawa.

Schutz des Birk- und Auerhahnes in den sudetischen Gebirgszügen

Artur Pałucki

In den Jahren 1993 – 2001 wurden im polnischen Teil des Isergebirges Untersuchungen zum Stand der Population des Birkhuhnes (Tetrao tetrix) durchgeführt. Auf 6 Torfmooren im Isergebirge wurde in den Jahren 1993 – 1997 ein systematischer Rückgang der Anzahl der Balzhähne von 30 bis 35 auf 11 Stück verzeichnet.

Im Jahre 1998 wurde ein komplexes Projekt des Schutzes der Scharrvögel begonnen, in dessen Rahmen wenigsten 15000 Stecklinge der Birke (Betula pubescens subsp. carpatica) gepflanzt, mehr als 90 kleine Wasserspeicher an den das Torfmoor entwässernden Flüssen gebaut und 18 Schutzstreifen errichtet wurden und das Torfmoor von den Anflügen gereinigt und eine Reduktion des Fuchses (Vulpes vulpes) unternommen wurde.

Artur Palucki, Karkonoski Park Narodowy

Chałubińskiego 23, 58 - 570 Jelenia Góra, tel.: 004875 / 75 53 348, e – mail: paluc@polbox.com

  zpět na program